Rozhovor pro rádio Orlík – únor 2009

(Do našeho rozhovoru byl vkládán refrén z písně Osud)  

Paní Květa Kunešová se kromě astrologie věnuje i vykládání z karet.

Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá. Osud je malůvka na lemu talíře, vystydlá polévka chudého malíře, malíře…

Karty vykládám deset let, ale už předtím jsem se zabývala astrologií, tu jsem začala studovat v roce 1997, z toho pak tak nějak vyplynuly i ty karty.

Jaké byly ty vaše začátky?

Když jsem se po prožití několika špatných situacích rozhodovala, co dál se životem, tak jsem se shodou náhod dostala k jedné kartářce a ta mi řekla, že ještě bude dobře. Půl roku poté jsem objevila astrologii a za další dva roky přibyly ty karty. Astrologii jsem studovala dálkově, jezdívala jsem jen na společná setkání. Ale dnes a denně jsem byla obklopena knihami, nakupovala jsem vše, kde se objevilo slovo astrologie. Ponořila jsem se do toho natolik, že z koníčku se stal kůň, dokonce jsem po roce dala výpověď v práci a začala se tomuto věnovat naplno.

Tíhla jste k téhle oblasti i v dětství? Lákala vás tato oblast?

Kdepak, vůbec! Ani v dětství, ani v mládí, ani už co by odrostlou. Těmto věcem jsem nikdy nevěřila. Jsem pragmatický člověk, zabývala jsem se účetnictvím, ekonomikou. Na co jsem si tak říkajíc nesáhla, tomu jsem nevěřila. A pak právě ten okamžik, kdy mi tehdy kartářka řekla: „Vy bydlíte pod lesem“, mě natolik překvapil, prostě jak ona ví, že bydlím pod lesem, když mě v životě neviděla? A řekla spoustu dalších věcí, které bez karet vědět nemohla, které když se potom začaly objevovat, tak jsem si řekla, že na tom asi něco bude a propadla jsem tomu a věřím tomu dá se říct na sto procent.

Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá, osud je malůvka visící v kostele, knoflíky po kapsách dobrého přítele, přítele…

Dá se říct, že v těch začátcích, když jste se to učila, že ty vaše předpovědi byly nepřesnější než třeba teď?

No, když jsem se učila astrologii, tak jsem si méně věřila, protože samozřejmě astrologie je učení na celý život, ta je daleko náročnější. Kdežto tyto karty, to přišlo samo. Najednou se mi v nich začaly promítat veškeré astrologické symboly a sama jsem se tomu divila, když lidi kývali téměř na vše, co jsem řekla. A mnohdy se tomu divím i dnes. Karty jsem se neučila, ty přišly samy.

Takže jste samouk u těch karet?

Samouk. A dokonce bych řekla, nebo tedy aspoň neznám nikoho, kdo by se profesně zabýval vykládáním těchto karet, že jsem si sama vypracovala tuto metodu, kdy se do karet promítá astrologie. Mám zkušenost, že pokud se klient po výkladu karet chce ještě podívat do horoskopu, tak už mu kolikrát nemám z horoskopu co říct, protože v těch kartách se to natolik odráží, až je to zarážející.

Dělala jste si i pro sebe horoskopy? Nebo nějaké předpovědi?

No, pro sebe je to to nejtěžší, co může být. Jak astrologie, tak karty. Protože člověk má tendenci, pokud vidí nějaký zádrhel, si říct, že to zvládne. Pak je třeba překvapen, že to nezvládl, že se to stejně objevilo. Ale v astrologii jsem začínala samozřejmě svým horoskopem. Abych si ověřovala své zkušenosti, tak jsem si nechala vypracovat u několika astrologů svůj horoskop a na tom jsem se v podstatě učila. Protože nejlépe by měl znát člověk sám sebe.

Karty, budu mluvit více o kartách, protože těm se věnuji víc, karty prostě naznačí směr, naznačí období, např. že v květnu bude mít dotyčný možnost volby. Ale už na každém záleží, jak se k oné volbě postaví, zda to udělá nebo ne.

A jak to vypadá v praxi? Vy rozložíte karty a jak z nich vlastně čtete?

Nechám klienta zamíchat a vybrat určitý počet karet, já je rozložím a začnu povídat. Periferním viděním sleduji klientovy reakce, čímž se ušetří spousta doplňujících otázek a je možné mluvit přímo k jádru věci přímo z těch položených karet.

Takže každá karta něco znamená?

Ano, každá karta něco znamená. Mám karty rozdělené do určitých okruhů, to je jedno hledisko, dalším hlediskem jsou skupiny karet podle zvěrokruhu a dalším pak výkladová místa, z nichž každé souvisí s určitou životní oblastí. Pak podle toho, jaká karta na tom místě stojí, je krásně k přečtení co bylo, co je, co bude…

Vy jste říkala, že jste samouk ve vykládání karet. A to jste si stanovila sama, že každá karta něco znamená?

Ano, stanovila sama. Když jsem poprvé tyto karty uviděla, tak hned mi bylo jasné, že tato je specifická pro komunikaci, tato pro zaměstnání, další pro děti, tvorbu, investice, přátele… Každá ta karta má mnoho významů, ale vždy je nějakým způsobem specifická pro určité záležitosti a koresponduje s významy astrologických znamení a planet.

Stane se, že by za vámi přišel někdo s tím, že jste se netrefila s předpovědí? Že by to chtěl reklamovat?

Konkrétně takto se mi to vůbec nestalo. Stane se, že přijdou lidi a řeknou: „Paní Kunešová, tohle tohle a tohle perfektní, ale ještě se nestalo toto.“ Tak se podíváme, proč se to nestalo, kdy k tomu dojde, z jakého důvodu došlo k posunu.

Měla jsem pouze dva případy, kdy klienti odmítli výklad. Jedním byla žena, která po prvních slovech začala protestovat, že tak to vůbec není a že nic slyšet nechce, zvedla se a odešla. Druhým byl mladý hoch, který když slyšel výklad u svých dvou kamarádů, tak ten svůj odmítl s tím, že nic vědět nechce, že se bojí.

Tak samozřejmě, stát se to může…

Takže jsou i chvíle, kdy těm lidem něco neřeknete?

Ne. To ne. U mě to probíhá tak, že lidi si zamíchají, vytáhnou karty, já je jenom rozložím. Oni míchali, oni to drželi v rukách, jejich podvědomí je vedlo, že sáhli přesně po té které kartě. Já nemohu ovlivnit, jestli to smím říct nebo nesmím. Nemohu být papežštější než papež jak se říká. Prostě beru to tak, že pokud přijde ta informace, ta věta, tak ji říkám…

Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá. Osud je malůvka hebká jak oblaka, šaškovská čepice smutného zpěváka, zpěváka…

Abych pravdu řekla, divím se tomu i já, co ty karty skutečně plasticky, barevně, s velkou pravděpodobností ukazují.

Když takhle nahlížíte do cizích životů, přemýšlíte nad cizími osudy? Máte to v hlavě ještě tehdy, když ti lidi odejdou?

Ne. Naučila jsem se to vypouštět. Když se za zákazníkem zavřou dveře, tak prostě už nevím, že tu byl. Nenosím to v hlavě, nepřemýšlím nad tím. Samozřejmě z počátku těch klientů bylo méně a bylo to pro mě nesmírně zajímavé, tak jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že tyto karty ve spojení s astrologií tak přesně odrážejí skutečnost a následně jsem se tím zabývala. Ale pak jsem zjistila, když mě to začalo víc a víc pohlcovat, že tudy cesta nevede. Prostě v ten moment, když proti mně někdo sedí, tak je pro mě na světě jenom on a jeho případ, jeho trable, jeho starosti. Jakmile odejde, přichází další a v ten moment jsou pro mě důležité jeho starosti, jeho radosti.

A co vaše rodina? Jsou rádi, že mají doma astroložku?

Moje dcery mají v sobě trošku rozpor, protože říkají, že tomu nevěří. Zvláště ta jedna, ta tomu nevěří, ale když se dostane do nějaké situace, tak volá: „Mami, znáš mě, já tomu nevěřím, ale mohla by ses mi prosím podívat…“, takže ta k tomu má takovýto přístup. Ta druhá tomu asi věří až moc, proto se raději neptá. A když už, tak pouze na přesně konkrétní věc, nic jiného vědět nechce.

Ne že by se za mě styděly nebo mi to rozmlouvaly, to vůbec ne, už si zvykly.

Setkala jste se s lidmi, kteří by se na to vaše povolání dívali skrze prsty? Že by to nebrali jako seriózní povolání?

Ale to víte, že setkala. Právě v začátcích, kdy jsem začínala pronikat do astrologie, tak na mě koukali jako na exota. Když jsem k tomu pak přibrala ještě karty, tak to bylo znásobený, protože tehdy v té době ještě nebylo tolik astroložek a kartářek na plný úvazek. No, koukali na mě podivně, mysleli si o mně svý, ale to zas byl jejich názor, že?

Jak jste se s tím vyrovnávala?

Já zastávám krédo, že věcmi, které nemohu změnit, tak se jimi nezabývám. A nemohu změnit to, jestli na mě někdo bude mít názor takový nebo onaký, prostě to je záležitost toho dotyčného člověka. A jestli on ten názor má takový, tak nechť ho má.

Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá. Osud je malůvka, vítr ji pomačká, pečená brambora zmoklého pasáčka, pasáčka…

Jsou věci, které jsou opravdu osudem dané a člověk se jim nevyhne...

Takže věříte na osud?

Věřím na osud. Věřím, že i v té astrologii, v horoskopu to je dané, protože se rodíme do určitého prostředí s určitými dispozicemi. Ale samozřejmě svobodnou vůli máme v tom, zda to dané naplníme úplně nebo zda zůstaneme stát na půli cesty.

K této otázce uvedu zajímavou okolnost. Když jsem si v začátcích studia astrologie nechala poprvé vyložit horoskop, tak mi pan astrolog povídal, že jsem se zřejmě těmto věcem měla věnovat už dávno. A protože jsem toho nedbala, tak mě ten osud k tomu dostal. Ty cesty na výběr, které člověk má, se začaly jakoby vytrácet, až zůstala jedna jediná…

Stalo se vám někdy, že by vám někdo přišel poděkovat?

Přijdou. Snad každý, kdo ke mně zavítá podruhé, tak za předchozí směrování děkuje. A přijdou za rok, dva, pět let znovu. Napíšou, pošlou svatební oznámení, informují o narození miminka… Ano, stává se to.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Jako úspěch beru každého člověka, který ke mně přijde a pak řekne – povedlo se to, poradila jste dobře – to jsou tisíce drobných úspěchů. To vlastně je ten košík, který já považuji za plný úspěchů.  

Osud se nepíše přes kopírák, osud se na pouti nevybírá. Osud je malůvka tisíc let nepřečká, balónek vnoučete, hůlčička stařečka, stařečka...