Způsoby výkladu

Velký výklad

Souhrnný výklad na zvolené období, z kterého lze vidět komplexní současnou situaci, dispozice, možnosti a vývoj pro budoucnost, rovněž tak vlivy minulosti. Pokud klient opravdu potřebuje cosi ve svém životě řešit a kvůli tomu přišel na výklad karet, pak o této záležitosti začínám mluvit jako o první věci, která z karet "vystupuje" jak tučný nadpis.

Karty ukazují jak problém, tak možnost řešení. Ale nikdy za člověka nerozhodnou a nikdy k ničemu nenutí. Konečné stanovisko musí člověk zaujmout sám. Proto vždy nechám tazatele míchat, snímat i tahat karty jeho rukama. Jeho ruka totiž sáhne přesně po té kartě, která mu má něco říct.

Na kurzech se mě lidi ptají, zda řeknu opravdu vše, co v kartách vidím. Ano, řeknu. Nemohu být papežštější než papež; pokud si podvědomí dotyčného žádá prostřednictvím karty tažené jeho rukou tu konkrétní informaci, nemohu mu ji přece zatajit. Ale je naprosto samozřejmé, že musím vzít v úvahu celkový výklad a všechny související kombinace a samozřejmě také stav a založení dotyčného. Ale i to je z výkladu velmi dobře vidět. Stejnou informaci přijme jinak vodní a jinak vzdušný člověk. Zkrátka informaci zatajit nesmím, ale musím ji podat jemu srozumitelnou a jemu přijatelnou formou. 

Velkým výkladem vždy začínám.

Keltský kříž

Tento způsob výkladu použiji v případě, že tazatel chce podrobněji rozebrat záležitosti značené velkým výkladem. Většinou jde o události, které mají delší časové trvání. V Keltském kříži jsou dobře vidět vlivy minulosti týkající se předmětu otázky, vývoj v blízkém i vzdáleném období, co nebo kdo do toho může zasahovat a situaci ovlivnit. No a samozřejmě to, co by dotyčný měl případně neměl udělat pro to, aby výsledek dopadl pro něj co nejlépe.

Volby z možností

V případě, že se tazatel rozhoduje mezi dvěma či více možnostmi, pak je vhodné použít pro výklad tolik trojic karet, kolik existuje možností. Nikdy nechci vědět předem, na kterou možnost se soustředil při tahání té které trojice. Pak je všechny otočím a na základě viděného ukážu na tu, kterou by měl upřednostnit, případně začnu vyřazovat nejméně vhodné. Pokud se některé možnosti jeví jako rovnocenné, je možné na každou vytáhnout ještě po jedné kartě. Karta významově shodná s otázkou pak naznačí preferenci té nebo oné možnosti.

Otázky "na 3 karty"

Nepoužívám je příliš často, spíš výjimečně. Kladení jednoduchých otázek na jejichž zodpovězení stačí tři karty, nepovažuji za kartařinu. Tak trochu mi to připomíná "horoskopy" v bulvárních časopisech. Pokud byl dobře přečten velký výklad, pak vše, co klienta zajímalo, už bylo řečeno případně dopřesněno Keltským křížem. A to, co ve výkladu nebylo, na to nemá smysl se ptát "kdy" nebo "kde".

Lze je použít při dotazech na místo (kam se odstěhovat, kam na dovolenou, kde postavit dům, kde hledat ztracenou věc apod) nebo čas (kdy investovat, kdy začít podnikat, kdy počít dítě, kdy jít studovat, kdy podat soudní žalobu atd.), někdy také na osobu (koho požádat o pomoc, na koho si dát při podnikání pozor, od koho mohu čekat podraz apod.)

 

Korunové otázky

"Korunové" jim říkám z důvodu, že na jejich zodpovězení by stačilo hodit si korunou, panna/orel.

I v tomto případě se tahají tři karty, ale berou se v potaz pouze živly, kdy ohnivé a vzdušné karty znamenají "ano", vodní a zemské karty znamenají "ne".  

S kartařinou to rovněž nemá nic moc společného, ale přeci jen oproti minci, která má jen dvě strany (půl na půl, ano/ne), je tady o možnost víc - jasné ano (3x), jasné ne (3x), spíše ano nebo spíše ne (2:1, 1:2).

Tento jednoduchý způsob využívají začátečníci v kurzu, kdy už by se rádi karet na něco zeptali, ale zatím si nevěří. Jinak při karetní praxi ho nepoužívám.